Deník jedné plavovlásky 4

Napsal! Ozval se sám! Fakt v tom lítám, jsem vděčná za zdrobnělé oslovení, za každé přání hezkého dne, za virtuální pusu na dobrou noc. Jsem pokaždé na vlně euforie s úsměvem od ucha k uchu. Dává mi to naději jedna zpráva ráno jedna zpráva večer.

SMSky mi lezou na nervy – studená technologie. Nemám problém se psaním (evidentně), ale protože se známe tak málo, přijde mi všechno hrozně vzdálené a neuchopitelné. Chtěla bych ho alespoň slyšet, ale neodvažuji se zvednout telefon.

Na druhou stranu jsem využila současné možnosti internetu a projela cokoliv o něm vím vyhledávači. On sám mi povídal o nebezpečné potápěčské práci v době povodní, ale zapomněl se zmínit, že ho navrhli na státní vyznamenání. Na to, aby šel člověk upevňovat do Neratovic trhající se tanky s chlorem, už musí být trochu cvok. Odvaha za hranicí mého chápání.

Pořád mám problémy se soustředěním a pozitivum nemám vůbec hlad a nepotřebu jíst. Sen poloviny ženských, zhubnout, se realizuje v podstatě sám. Tak to mi klidně může ještě chvíli vydržet, alespoň až se budu futrovat na vánoce cukrovím, budu mít pro sebe nové úžasné zdůvodnění proč můžu. J Jediné co bych chtěla je být u něho, být blízko. S ním, na něm, ve mně.Jak tohle vydržím 14 dnů?! No jedině nějakou protiléčbou …. ideálně prací, pohybem a společností dalších lidí. Teď jsem na to kápla!